....překlad upocené nacistické brožury určené dětem, aby rozpoznaly jedovatou židovskou houbu, a iniciátory dalších podobných propagačních aktivit zpravidla omilostňují tím, že jejich podnikání velkoryse zahrnují do širokého pole ekonomické činnosti, která by mohla být trestána jen tehdy, dokáže–li se, že podnikatel je spojen s nějakou existující nacistickou organizací, píše Mojmír Grygar v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Ale dokažte to dnes, kdy se vychází z toho, že soudci mladších generací, kteří na vlastní kůži nepoznali zhoubné působení německé okupace, nepřistupují vůči historickým zločinům s takovou ostražitostí, jaká byla pochopitelná nebo dokonce omluvitelná těsně po válce!

Najděte si, prosím, průběh soudního šetření restitucí Karla des Fours Walderode a zamyslete se nad tehdejším konstatováním, že soudce poválečné generace již nebyl, pochopitelně (!), tak vázán obecnými zkušenostmi lidí, kteří přežili okupaci se všemi jejími krvavými důsledky.

Karel Schwarzenberg v prezidentském klání se Zemanem v roce 2013 zase prohlásil, že Beneš by byl později (odkdy vlastně?) souzen za odsun Němců jako zločinec. Tím jen opakoval to, co si němečtí vysídlenci v bavorských, saských nebo rakouských hospodách povídají již od konce války. Nebyl to pokus otřást důvěrou v Benešovy dekrety, které dodnes leží mnoha vychvalovatelům „starých dobrých časů“ v žaludku?

Když dnes řeknete, že největší část tíhy války s Německem v letech 1941–1945 nesli na svých bedrech ruští vojáci, obviní vás za šíření desinformace, která prý nahrává nepřátelům Republiky. Co je to jiného, než nehorázný důkaz toho, že všechny historické tradice, souvislosti a hodnoty se podřizují okamžitému zájmu dne? Za těchto okolností neexistuje žádný zájem národa formovaný během staletí, který by se nemohl dostat do rozporu s okamžitou politickou a ideologickou orientací přechodné vlády, zajišťující si své mocenské pole cenzurou a výjimečným stavem. S demokracií, kde podle ústavy „vládne lidu“, to nemá nic společného.

Dnes, kdy zuří na Ukrajině válka, kdy ze zdevastované země utíkají miliony žen a dětí, kdy se tento konflikt řeší přiléváním oleje do ohně a kdy válečné střety mění vládní média ve středověký spor Dobra se Zlem, v této chvíli musí každý člověk vynaložit mnoho úsilí, aby si zachoval schopnost přemýšlet a uvažovat bez zaujatosti, předsudků a jednostrannosti. Kardinál Duka se v hodinách nejasností a hrůzy odvolává k rodině jako k věčnému zdroji základních hodnot života. Ale čeho jsme dnes svědky? Přestože sám papež František odsoudil neustálé zvyšování zbrojení (je to šílenství!), přestože pokračování války vyhání další statisíce a miliony lidí z domova, západní svět neustále dodává kyjevské vládě zbraně bez ohledu na následky. Rodina je první na ráně. Výmluvný a všudypřítomný Zelenskyj si to nepřipouští, ale jeden z jeho spolupracovníků jde ještě dál – od obyvatel země žádá stále větší oběti a ty občany, kteří nejsou na to připraveni, otevřeně vyzývá, aby zemi opustili. S takovou výzvou jsem se v novodobých dějinách dosud nesetkal.

Úvahy o absurditách dnešní situace v Evropě nemohu nezakončit jednou zcela mimořádnou zprávou. Jde o článek Karla Steigerwalda Proč Rusové tolik vraždí uveřejněný v Reflexu 17.dubna. Když se mi tento „velkonoční fejeton“ dostal do rukou, musel jsem si v první chvíli promnout oči, zda to, co čtu, není noční můza. Podobný nenávistí prosáklý útok proti jinému národu byl možný jen za německé okupace, kdy nacisté Židy, slovanské národy a barevné rasy považovali za škůdce germánské rasy, za méněcenné populace beznadějně se potápějící ve svém barbarství, lhaní a vraždění. Hitler přitom nenávist k Židům přenášel na ruský lid, který prý jim měl pod rouškou bolševické revoluce umožnit světovládu: „Strašný příklad tohoto zotročení nabízí Rusko, kde židé nechali na třicet milionů lidí fanatickými divochy zabít – zčásti je pomocí nelidských útrap zavraždili, zčásti vyhladověli.“ Toto sepětí Židů s ruskými bolševiky Steigerwald nepřipomíná, ale z celého jeho článku čiší proměna antisemitské nenávisti v rusofobii. Freud tento přenos pudového zatížení na jiný objekt podrobně popisuje a vykládá.

Obracím se na naše právníky v povolaných institucích, aby zhodnotili tento pamflet, který již teď vstoupil do dějin hanebností. K takovému projevu nenávisti a barbarství musí každý člověk, který neztratil schopnost přemýšlet a ctít elementární pravidla lidskosti, kultury a respektu k jiným národům, cítit odpor, zděšení a stud.
sti a barbarství musí každý člověk, který neztratil schopnost přemýšlet a ctít elementární pravidla lidskosti, kultury a respektu k jiným národům, cítit odpor, zděšení a stud.

V Trestním zákoníku (část Druhá, hlava X, díl 5, § 355 a 356) čteme, že
každý, „kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk, nebo domnělou rasu,
příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání“, a každý,
každý, „kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk, nebo domnělou rasu,příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání“, a každý,„kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu“ a tento „čin spáchá tiskem, rozhlasem, filmem, televizí nebo jiným podobným způsobem“, je vystaven trestu.

Stydím se za to, že něco takového, jako je Steigerwaldův paskvil, mohlo u nás vůbec vyjít. O to je to horší, že lidí podobného smýšlení, jako jsou propagátoři nacismu, hanobitelé Židů, Rusů nebo jiných „méněcenných“ národů, je u nás zřejmě víc. Ani zvýšená míra roztrpčení, hněvu, zděšení, ztráty důvěry v myšlení a lidskost, doprovázející události na Ukrajině, nemůže ospravedlnit takový propad do nejhlubších sklepení kolektivních pudů.